Červen 2015

Those Heroes...

8. června 2015 v 23:25 | Starsy |  Můj názor na...
Zdravím návštěvníky Black-Science!
Nad tímto tématem přemýšlím už hoooodně dlouho, ale k napsání článku v této formě mě přimnělo až nedávné dokončení ilustračního obrázku "Those Heroes."

those heroes

Všimli jste si, že spousta hlavních postav, hlavních hrdinů, je na jedno brdo? Teď budu řešit jen fantasy, sci-fi a akčnější žánry. Romantika... je podle mého totálně na jedno brdo. No nic. Zpět k věci.

kniha

Začínáme číst:
Zdánlivě obyčejný kluk/holka (případně jiná kreatura), který/á za podivných okolností zjistí, že má nějaké zvláštní schopnosti. Dobře, to by mi až tak nevadilo, jako začátek OK, proč ne. Konec konců začít je obtížné, to vím z vlastních zkušeností.

Na co jsem ale tento článek zaměřila je charakter oněch hrdinů.
Většina z nich spadá do jedné z těchto dvou základních kategorií:

myš

A) Šedá myš
Ze začátku plašší, uťáplí a skromní, schovávají se za většími a silnějšími, aby se následně vynořili ze stínů a hrdině zachránili celou situaci.
Takoví bývají, jak již bylo řečeno, stydliví, nevýrazní, postupně se propracují nahoru.
Ti mi až tak nevadí.
Ale protivní až otravní mi přijdou hrdinové kategorie B.

rek

B) Velký rek
Tito hrdinové mi neskutečně lezou na nervy. Je to ten typ, co je sebevědomý, od začátku vidět, vždy dokáže vše vyřešit, je odvážný, silný, chytrý, k tomu všemu vtipný a za všech okolností spravedlivý!
Ale notak... Nikdo není za všech okolností spravedlivý a pokusy o vtipy mi přijdou někdy až trapné. Nehledě na to, že vše dokáže a ideálně k tomu dělá nějaký ten sport vhodný pro hrdiny - lezení po skalách, šerm, lukostřelba... hodí se i sečtělost, ale žádné zlozvyky!

Mám zkrátka problém s hlavníma postavama... Pokud vám ale příběh umožní upnout se na jinou a nabídne vám mnohem zajímavější charakter i životní příběh jiné, vedlejší postavy, na to, že vás hlavní štve, docela zapomenete.

Upřímne... v knihách, mnohdy i filmech, seriálech i komixech se většinou upínám na vedlejší postavy (většinou záporné a pak se divím, že mi je zabijou).
Nezřídka když se mi někdo zeptá na děj, začnu vyprávět účel a životní příběh mé oblíbené, vedlejší postavy. Lidé mě pak zastavují s "No... to je sice pěkný, žes mi řekla všechno zajímavý. A o čem to je doopravdy?"
Někdy mám skutečně problém si vzpomenout na úkoly hlavního hrdiny, když jsou ostatní mnohem zajímavější...

Za zástupce typických hrdinů kategorie B můžeme považovat například:

A co vy hlavní hrdinové?
+ Anketa

Rekace na článek "Pes je jídlo, ne kamarád"

1. června 2015 v 18:38 | Starsy |  Můj názor na...
Zdravím všechny návštěvníky Black-Science!

Na hlavní stránce se objevil článek s názvem "Pes je jídlo, ne kamarád", a tak jsem se mírně naježená pustila do čtení.
Článek začínal rozumně. Odůvodnňoval vše tím, že konzumaci psů naše společnost bere jako nemorální, kdežto například v Číně je to běžné, a proč by měl být jeden zvířecí druh, jeden druh masa, cennější, než druhý. Proč normálně jíme krávy a psy ne?
Dobře, to je rozumné, s touto myšlenkou souhlasím.
(Má odpověď: Proč nekonzumujeme psy, dravé ptáky, kočky...? Protože psi a dravci bývali skvělými společníky pravěkých lovců a kočky chránily obydlí před myšima. Proto se masožravci povětšinou nekonzumují.)
Jenže článek pokračuje tím, že je vztah pes-člověk nesmyslný a chvílemi označuje psy za dementní. Upřímně, to mi velmi hnulo žlučí a nedokážu to jen tak přejít. A místo sáhodlouhého komentáře jsem se rozhodla napsat reakci ve vlastním článku.

První část nechám bez povšimnutí, zní rozumně a více méně s ní souhlasím, musím ale uvést na pravou míru část druhou, protože na to už nedokážu nereagovat:


1. Problém - Přirozené x Nepřirozené

V tomto problému řeší, že vztah člověka a psa jako společníků je mnohem mladší, než lidstvo samo. Ano, to je. (Průlomový objev.) Stejně tak jako chov (pozor, chov, ne velkochov!) hospodářských zvířat a pěstování zemědělských plodin. I to je velmi ranná vymoženost, ale na to si nestěžuje. No nic. K věci.
Jestli je závislost psa na člověku přirozená? Ano, podíváme-li se ke kořenům, kam se autorka zřejmě snažila dostat, tak ano, je to přirozené. Nebo spíš bylo.
Vztah člověk-pes byl zprvu velmi jednoduchý - pes se držel blízko lidí, protože po nich zbylo spousta jídla a to on chtěl. Byl to pro něj snadný příjem potravy. Podobný vztah předvádí třeba levharti a supy, vlci a kojoti nebo třeba žraloci a lodivodi.
Složitější vztah - složitějším vztahem je, že pes přijal člověka za svého alfu. To je zvláštní, přiznávám, jsou to rozdílné druhy. Nicméně na zemi existuje pár příkladů, u kterých tento jev můžeme pozorovat také.
Za všechny třeba druh mravence zvaný Formica, který je stvořen jen k zabíjení, nemá tělo uzpůsobeno na nic jiného. A tak si berou své otroky - mravence jiného druhu. A otrokům to ani nepřijde zvláštní, prostě to jsou jejich páni a hotovo.
Takže je i tento vztah více méně přirozený.

mravenci otrokáři


Problém č. 2 - "věrnost" nebo demence?
V tomto "problému" řeší otázku, kdy je týraný pes věrný lidem i po všem, co si prošel. Ptá se, jestli to neni spíš demence, než věrnost a srovnává to s lidmi. HOVADINA!
Zaprvé, psí mozek není tak komplikovaný, jako lidský, tudíž on to neprožívá, jako my, lidé. Zadruhé - otázka věrnosti má své kořeny ve smečce.
Vlci i psi se přirozeně sdružují do smeček, aby získali ochranu a výhodu na lovech, mimo niné.
Jednoduchá rovnice smečka = výhoda. A zůstávají ve smečce i za cenu nějakých těch kousanců, aby si ujastili své postavení ve smečce, to je přirozené. Proto někteří psi mohou brát nižší formu týrání jako ujasňování hierarchie. Nemusí chápat, proč to útočník udělal, ale potřebujou ochranu "smečky" a přilísají se zpět, aby si "alfu" udobřili. Povětšinou si myslí, že je chyba v nich. Proto snadno přijmou i jiného "alfu", jinou "smečku" - kvůli ochraně.
Nicméně ne všichni psi jsou po týrání kámoši, celá řada naopak není a lidem už nevěří!
A co se týče toho ovládat a být ovládán - opět to odkazuji na instinkt smečky - v čele smečky je alfa a alfa se musí poslouchat! Vy snad také posloucháte své rodiče, šéfa, no ne? Tak to je i u psů.
Jo a pokud chcete srovnávat tyranský vztah člověk-pes a pokračující psovu věrnost... Ohlédněte se do středověku nebo bohužel i do nedávné doby. Ženy byly (a někdy i stále jsou) mužům plně oddány, týrání, znásilňování a hrubému zacházení navzdory, a stejně s muži zůstávají. Stejně tak poddaní a šlechta. Ha? A už to není tak divné, že? Jen posun doby.
Takže: Demence? Ne. Instinkty!!

wolf fight

Problém č. 3 - Pán a pes, nebo pán a člověk?
Zní vcelku logicky a s většinou souhlasím, ačkoli nesouhlasím s tím, že nějaká psí plemena se nedokáží bez člověka ani vymočit. Neoznačila bych to problémem plemene, nýbrž jedince. (Dala bych příklad, ale znělo by to moc útočně a nevhodně.)
Mimochodem v Arábii dodnes existují střediska, kde se sokolům a rarohům šlechty dopřává mnohem větší péče než poddaným. Psi nejsou ani zdaleka jediní, kdo jsou hýčkáni.
Zmanipulování psy... no. Co k tomu dodat, za Egypta vládly kočky, dnes se někteří znudění boháči zase obrátili na psi. Jenže! Kočky nikdy nebyly tak užitečné, jako psi. Kočky i za dob slávy Egypta byly (a teď se omlouvám kočkomilům) prostě k ničemu. Jen "božstvo", na okrasu. Kdežto část dnešních psů je zhýčkaná, druhá nám zachraňuje životy v lavinách a hledá výbušniny.
To je na uváženou, vážení.


To je konec našich světových problémů uvedených na pravou míru.

Vyjádření - snaha stránky
Snahou stránky je prý vyvolat diskuzi o zrovnoprávnění psů s jinými zvířaty.
Upřímně řečeno... proč se nebavíme taky o zrovnoprávnění divokých zvířat, koček, papoušků, křečků a rybiček? Chápu záměr, ale nechápu cílenost pouze na psi.
Já osobně si myslím, že důležitějším tématem je momentálně zrovnoprávnění žen a dětí ve společnosti, ochrana týraných žen a dětí a když si vyřešíme tyto problémy, můžeme se šťourat ve špíně na cizím prahu, řeknu-li to na rovinu. Neumíme vyřešit vlastní druh, ale primárně řešíme jiný. To mi taky přijde na hlavu.

animals

Svůj názor jsem vysvětlila a opravila to, co jsem považovala za chybné.
S poslední pasáží spíš souhlasím než nesouhlasím. Stránka je možná pobuřující a záměrně provokující, ale kdo chce provokovat, musí počítat s nepochopením, tak to je.

Kultura je každá jiná, já si myslím, že Evropa v nejbližší době psi konzumovat nezačne, stejně jako Asie nepřestane (globálně). Každý má jinou kulturu a nevyjádřila jsem se proti konzumování psů či jiných zvířat v jiných zemích, jen říkám, že v naší je to považováno za nemorální.
Ať si každý jí, co chce (hlavně mi to neříkejte), to mu neberu.

Vulgární hateři i loveři by měli brzdit a zamyslet se, nicméně autorka toho článku také. Také se mi chvílemi zdál jako emocionální výlev než rozum, o který se snažila, proto jsem zde nesrovnalosti opravila.