Old Habits

10. listopadu 2014 v 22:37 | Starsy |  Euraton - lifestories
Původně mělo jít o článek k tématu týdne, Staré zvyky, ale nestihla jsem to dokončit včas, takže tu mám jen další jednorázovku - životní příběh další mé postavy. Tentokrát je hlavním hrdinou vlkodlak Matt. :)

Old Habits


Už je to dlouho, příliš dlouho. Dny, měsíce ani roky už nepočítá. A kdyby chtěl počítat mrtvé nebo zmrzačené protivníky, nesoucí stejný úděl, jako on, nedopočítal by se.
Byli jen psi. Jen stroj na peníze, a když se porouchal, co s nimi? Nebylo nic jednoduššího, než se jich zbavit.
Býval vůdcem smečky, ale selhal. Odsoudil vlastní druhy k smrti jen proto, že chtěl zachránit všechny, ale to nejde. Niky nelze pomoci všem, jenže o tom nechtěl ani slyšet, a proto jsou oni mrtví a on tady. Nic lepšího si ani nezaslouží.
Lovci trofejí rychle pochopili, že bývalý alfa by jim mohl posloužit i jinak, než jen jako předložka k posteli nebo nad krb. I ze zlomeného vůdce se dají stále vyždímat nějaké mince tím, co tihle démoni, tihle vlkodlaci, umí nejlépe - zabíjením.
Když Matta poprvé postavili do arény, mysleli si, že vydrží sotva kolo, dvě. Jenže on vydržel až do konce a vyhrál. Démoni, upíři, vlkodlaci… bylo to jedno, bývalý alfa neměl větší problém s prakticky žádným protivníkem.
A tak mu jich začali posílat víc, a víc. Tehdy už problémy nastali, ale vždy se z toho dokázal nějak dostat. Ať už vlastními silami, anebo mu napomohla typická vlastnost démonů - nedokáží spolupracovat. Pokud jde o kus masa, démoni se nejdříve pobijí mezi sebou a až pak se začnou starat o žrádlo. Proto přežil tak dlouho.
Ačkoli se před nimi Matt nikdy nepřevtělil na člověka, ani na ně nepromluvil lidskou řečí, jeho majitel si ho oblíbil. Vydělával mu peníze. Dost peněz. A navíc ani nechtěl utéct, protože to bral jako trest za své skutky. Doufal, že ho jednoho dne zabije nějaký silnější vlk anebo konečně přitáhnou chytřejšího démona. Jenže osud s ním měl jiné plány.
"Vemte je sem!" zavrčel jeden z mužů na další tři.
Matt ani nezvedl hlavu. Věděl, co se děje, už to zažil tolikrát… Doplňují zásoby. Bojová zvířata umírají rychle a tak je třeba shánět další.
"Toho velkýho sem!" ukázal na mohutnou kovovou klec, kam zavřeli jednoho statného felgaru. Tenhle měl podobu tygra, ale ani on se očividně nemínil ukázat ve své lidské podobě.
Muži se jen smáli, když se po nich velká kočka oháněla zahnutými drápy a přes mříže se je snažila zasáhnout. Řvala, jako šílená, ale k ničemu jí to nebylo. Se staženýma ušima začala přecházet po kleci a čekala na příležitost, kdy se nějaký opovážlivec dostane příliš blízko.
Do dalších cel nastrkali zbytek úlovku. Nějaké menší démony, pár upírů, na první pohled těch slabších, protože kromě syčení a občasného spíš předstíraného výpadu se moc nebránili, dalšího felgaru, tenhle měl podobu černého levharta, a nakonec z přepravníku vytáhli i něco malého.
Chlupatá kulička se zazmítala, když jí jeden z lovců trofejí vytáhl a přidržel ve výšce očí za kůži na krku. Drobný lugaru vrčel, a vůbec mu nevadilo, že je to téměř srovnatelné s mňoukáním koťat. Předstíral, že na hubených packách má drápy stejně ostré, jako nadávající tygr v nedaleké kleci, a pokoušel se útočníka zasáhnout.
Muži to ale bylo jenom pro smích. "Podívej se na toho mrňouse! Jak si troufá!" a dloubl štěně do prsou. To nespokojeně štěklo a pokusilo se ho kousnout.
"Ale copak? Už ti aspoň rostou zoubky?" lovec se ho pokusil chytit za čenich, ale dost malého vlčka podcenil. Dlouhonohá kulička se mu ohnala po ruce a tentokrát se tesáčky jak jehličky zabodli do lovcovi ruky.
"Jau, ty parchante!" zanadával muž a surově hodil štěně do klece, kterou následně zabouchl. Vlček se praštil o mříže, až zakňučel, a svezl se na zem. Za chvíli stál ale zase odvážně na nohou, celý zježený, a znovu se pokoušel vrčet.
"Hele! Na něj pozor! Teď sou to naše zvířata, ale já mám zájem jenom o živý zboží! Mrtví sou nám k ničemu!" vynadal lovci Mattův majitel a skrčil se ke kleci.
"Neboj se, maličký, zítra mám pro tebe překvapení. Budeš mít hlavní roli v našem představení." Zubil se, ale pak si narovnal kovbojský klobouk, rozesmál se a vstal, přičemž i s lovci zamířil pryč. "Kolik ti dlužím?"
"Tři sta zlatejch za všechny a čtyřicet za to štěně."
"Čtyřicet? Za to pískle? To ti fakt nedám! Patnáct, maximálně."
"Dvacet."
"Platí."
Muži se ztratili z dohledu stejně rychle, jako se objevili. Ve tmě na rozdíl od uvězněných šelem špatně viděli a chtěli z jejich dosahu zmizet dřív, než zjistí, že některé mříže se za určitých okolností dají prorazit.
"To škvrně nepřežije dýl, než třicet sekund." Ušklíbl se chlupatý psí démon, na kterém se dlouhodobé zápasení značně podepsalo. Rohy měl polámané, tělo celé zjizvené a jedno oko bylo kdysi ošklivě roztrženo jedním felgarským drápem, takže bylo hnusně šedé, zakalené a zcela slepé.
Matt zvedl hlavu a upřel na něj oříškově hnědé oči. "Proč ho tam posílají. Ví přeci, že to nemůže přežít, nikdo si na něj nevsadí."
"Jim teď nejde o peníze, ale o krev. Lidi jsou v tomhle ještě horší, než my sami. Chtějí jenom vidět téct krev a je jim jedno, čí je." Démon zívl a položil si hlavu na přední tlapy. "Nemůžeš nic dělat, s tim škvrnětem je ámen."
Matt odvrátil pohled a upřel jej tentokrát na statečného vlčka, který se snažil vymyslet, jak železné mříže zničit.
"Vím, na co myslíš. Ale nedělej to. Záchrana jednoho štěněte tvojí duši nespasí. Tvoje smečka je mrtvá právě kvůli tomu, žes chtěl zachránit všechny na světě, a jak to dopadlo." Připomněl mu starý démon.
Matt na to nic neřekl. Záchrana jednoho života skutečně nenapraví ten bezpočet dalších, kteří zemřeli jeho vinou, nebo dokonce jeho rukou. Položil si tedy hlavu na prkna v nepříliš dobrém stavu a rozhodl se na to nemyslet…


Rána se pomalu začínala oteplovat, jak zima pozvolna ustupovala blížícímu se jaru. Brzy sem lovci trofejí začnou tahat i studenokrevné živočichy. Od plazích démonů, přes wyverny až po draky.
Matt otevřel smířené, tmavě hnědé oči a upřel pohled na poklidně oddychujícího vlčka z protější cely. Pohnul ušima. Jak může být někdo tak klidný na takovém místě? Přísahal by, že tady se pořádně vyspat prakticky nelze, ale tomu malému to někdo asi zapomněl říct.
Matt se musel pousmát, ale úsměv se mu z tváře rázem vypařil, když muži začali vodit první bestie do arény. Nestvůry se praly, pokoušely se utéct nebo zabít své věznitele. K ničemu jim to ale nebylo, pořadatelé byli velmi dobře vybavení a hlavně to nedělali prvně.
"A máme tu vítěze!" ozvalo se z arény a následoval hlasitý potlesk a výskání. Další kreatura přežila několik kol za cenu života x dalších. Bravo. Vážně královská zábava.
Pak si muži přišli pro velkého tygřího felgaru, kterého sem dovezli teprve včera. Pruhovaný dlak řval, jako šílený a oháněl se obrovskými drápy, dal pořadatelům dost zabrat, než ho dostali do arény.
Uběhlo pár kol, kdy byl slyšet jen zlostný řev nestvůr a skučení poražených doprovázený hlasitým smíchem, potleskem a výskáním.
"Nadešla tvá velká chvíle!" zasmáli se muži a vytáhli z klece vzteklé štěně, aby ho následně odnesli do arény. Tohle nemůže přežít. Ne déle, než třicet sekund. Tohle už vážně bylo jen kvůli krvi, něco tak malého nemůže na psích zápasech přežít…
"Tak pojď." Přišli si i pro Matta.
Ten tygří felgaru byl vítězem za dlačí stranu zastupující kočkovité šelmy. Matt byl šampionem psovitých dlaků, konkrétně vlkodlaků, lugaru. Bylo logické, že je chtějí vidět v sobě, aby se jednou pro vždy rozhodlo, jestli jsou silnější psi či kočky.
Bývalý vůdce se nijak extra nepral, už byl zvyklý, ale pořadatelé byli neustále připravení na cokoli, každý věděl, že démonům se nedá věřit. První pravidlo pro držitele jednoho z nich: Démon není pes. Ať se tváří sebehodněji, jednoho dne vás zabije.
Na mohutných řetězech ho dovedli do arény, kde ho okovů zbavili, aby mu v boji nepřekážely. Tygří felgaru právě rval na kusy jeho předchozí oběti a malé štěně sice statečně vrčelo, ale mělo dost rozumu na to držet se od tygra dál.
Když velká kočka zmerčila, že se do arény dostala nová oběť, okamžitě se proti Mattovi rozeběhla. Štěně zakousne potom, velký vlk je nebezpečnější.
Tygr do Matta prudce vrazil, člověku už by síla nárazu dávno zpřelámala všechna žebra, a následně se do sebe obě šelmy zuřivě pustily. Felgaru zarýval své obrovské drápy hluboko do lugarova těla, ale Matt měl v těchhle zápasech daleko více zkušeností.
Podařilo se mu zasáhnout kočku do boku a způsobit jí velkou tržnou ránu, ale sám na tom nebyl o moc lépe. Tygr měl víc zbraní, než on. Matt se musel spoléhat jen na tesáky, větší zkušenosti a hustou srst, která část zranění značně zmenšila.
Felgaru mu mířil drápy na hlavu, a byl by mu drápy vyšvihl oko i s částí mozku a lebky, kdyby vlk neuhnul. Místo smrtelného zranění mu tygr jen roztrhl ucho.
Následně ho pruhovaný nepřítel zasáhl prudce do hrudníku, až mu vyrazil dech, roztrhl kůži na pleci a odmrštil stranou.
Matt zůstal ležet na zemi, kašlal a lapal po dechu. Z hlubokých ran mu prýštila rudá krev a rozlívala se do prachu arény. Bývalý alfa tušil, že jeho život skončí teď a tady.
Jenže tygr nechal vlka ležet ve vlastní krvi a vydal se směrem ke štěněti, které už začínalo tušit, že je vážně zle. Utíkalo, couvalo, kličkovalo. Vše jen proto, aby ho velký felgaru nezasáhl, protože to by byl jeho definitivní konec.
Tygr štěně udeřil hřbetem přední tlapy, aby ho jen povalil na zem, mínil ho zabít pomalu a bolestivě. Štěně se zakouslo velké kočce do tlapy, ale ta s ním jen mrštila přes arénu, až se odkutálelo o další metr dál, než dopadlo. Bylo jen ku podivu, že zatím nemělo nic zlomeného, zřejmě i mladí vlkodlaci vydrží dost.
To už se štěně zvedalo jen těžko, a tygr byl v několika skocích u něj, aby ho povalil zpátky na zem. Vlček kňučel a zmítal se, ale kočka z toho měla jenom srandu. Švihala dlouhým ocasem a vždy, když štěně už skoro vyvázlo, znovu ho chytla. Doslova, jako by si kočka hrála s myší.
V Mattovi se něco pohnulo. Vzpomněl si, jak kdysi se svou smečkou zachraňoval právě takto a i hůře týraná štěňata. Našpicoval uši a tiše zavrčel.
Malý vlček znovu kníkl, a to už Matt zavrčel nahlas. Podepřel se na předních tlapách a znovu vstal. Krev se z něj sice řinula proudy, ale stále měl v sobě dost energie, aby bránil ty, co to sami nedokáží, jako to dělával, když ještě byl vůdcem.
Tygr se zlostně otočil a vztekle prskl, když si všiml, že vlkodlak stále ještě stojí. Rozeběhl se proti němu, ale to byla chyba. Matt tentokrát už nemínil schytat další ránu, tu už by totiž nemusel ustát.
Tak tak uhnul a zakouls se velké kočce, ve chvilce nepozornosti, ze strany do hlavy. Felgaru zavřeštěl, ale jeho ryk rychle utichl, když mu Matt rozdrtil tesáky lebku. Následně bezvládné tělo pustil na zem a tyčil se nad ním, jako vítěz.
Stočil pohled na vyděšené štěně a zamířil k němu. Mladý vlček začal poplašeně couvat v obavě, že si s ním Matt chce hrát stejně, jako onen tygr. Jenže to neměl v plánu.
"Pojď, je čas zmizet." Hlesl směrem ke štěněti, vzal ho opatrně do zubů a rozeběhl se proti ohradě. Chyba, že byla vysoká jen šest metrů a neměla střechu. Tohle by překonal každý trochu šikovnější vlkodlak, o felgaru nebo dracích ani nemluvě. Zřejmě nikdo nepočítal, že příšery budou chtít po boji někam utíkat, že na to budou mít vůbec sílu.
Překonal zeď rychleji, než stihli pořadatelé cokoli udělat, mezi diváky vyvolal paniku, a rychle se rozeběhl pryč. Měl jen chvíli, než za ním pošlou lovecké psy, a mínil toho krátkého času využít, jak to jen šlo…
Byli volní… Po tolika letech měl konečně nový důvod žít.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se Matt malého.
"Blue…"


tiger vs wolf
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama