Listopad 2014

Stop yaoi

24. listopadu 2014 v 22:09 | Starsy |  Můj názor na...

Stop yaoi


stamp 1

Rozhodla jsem se napsat článek, který se nevztahuje k tématu týdne ani k žádné z mých povídek. Alespoň ne přímo.
Chci vám zde vysvětlit můj postoj k yaoi, případně yuri, abyste mě lépe chápali, respektive co konkrétně se mi nelíbí. Ale varuju vás, nepište mi, že když se na to párkrát mrknu, propadnu tomu! To pak budu zlá!
Ale také předem upozorňuji, že je to jen můj názor a mým záměrem není nikoho pobouřit ani urazit. Také proto se pokusím značně zmírnit můj obyčejně poněkud ostřejší slovník, který otvírám pokaždé, když dojde na toto téma.

stamp 4
Autor: WolfieKid

Homosexualita
Na rovinu říká, že proti gayům ani lesbičkám absolutně nic nemám! Je to pro ně prostě přirozené, nezaslouží si urážky jen za to, že se jim líbí stejné pohlaví.
Kritizovat je za to mi přijde stejně hloupé, jako kdybychom nadávali brunetkám za to, že mají hnědé vlasy. Nesmysl.
Takže můj názor na homosexualitu jsme si ujasnili, teď k jádru problému.

stamp 3
Autor: KidateCalf

Yaoi/Yuri
Ani jeden žánr nemám ráda, nelíbí se mi, prostě jsem tomu nepřišla na chuť a jejich všudypřítomnost mě upřímně řečeno jen odrazuje. Proto veškeré snahy přesvědčit mě, ať se na to podívám, budou mít přesně opačný účinek, než kterého jste chtěli dosáhnout.
Ale na druhou stranu jsem schopna poslouchat vaše úžasné vyprávění o těchto žánrech, budu to tolerovat, pokud vy budete tolerovat mě a poslouchat, co vyprávím také já.
Nebudu vám hanit yaoi/yuri, pokud vy nebudete napadat mě ani nic, nikoho, co nebo koho mám ráda já.
Takže ano, toleruji to, ale ne, nepřečtu si to.
Nelíbí se mi to, a proto se od těchto věcí držím dál, ale nemám v úmyslu je za každou cenu kritizovat.

stamp 2

Fanmade yaoi/yuri
A tohle je právě to, co mi vadí. Fanfiction! Někdy bych až vylítla z kůže, když vidím nějaké fanmade a je úplně jedno, jestli se jedná o kresbu, povídku nebo video. Jasně, je super že když napíšete yaoi povídku na známé postavy proslaveného autora, že podobně naladění lidé chodí na váš blog a chválí vás, ano, to je všechno super…
A teď vám vysvětlím, proč to nenávidím.
V první řadě to není vaše dílo. Je to jen přetvořená tvorba cizího autora a fanfictionisti se jen vozí po pracně vydobyté slávě někoho jiného.
Ve druhé si představte, že máte fantastický, čistě váš, originální svět a někdo vezme nějaké vaše dvě postavy a přetvoří si je k obrazu svému.

Pro yaoistky/ty
Představte si, že někdo vezme vaše dva gaye, popřípadě lesbičky (ať nemluvíme jen o yaoi ale i o yuri), a ačkoli je očividné, že by s holkou/klukem nikdy nebyli/y, nějací neznámí lidé je začnou párovat s jinou vaší postavou, opačného pohlaví. Líbilo by se vám to?

Pro neyaoistky/ty
A vy si představte, že někdo vezme vaše dva heterosexuály, a ačkoli je očividné, že by se stejným pohlavím nikdy nešli, nějací neznámí lidé je začnou párovat s jinou vaší postavou, stejného pohlaví. A to je vlastně yaoi/yuri. Tak, co vy na to?

stamp 6

Jde o to, že někdo si dal tu práci, vytvořit originální svět s originálními postavami a někdo přijde, vozí se po jeho slávě, protože využívá jeho vydřenou popularitu, a předělává jeho postavy.
Upřímně řečeno, udělat to někdo mě, zabiju ho na místě.

stamp 5

A nyní, yaoi/yuri-fans, mobilizace!
A teď yaoistky/ti (yuristi/tky) začnou namítat, že když jsou fanfiction s opačným pohlavím (o kterém se nezmiňuji, jelikož tento článek má být "můj názor na yaoi"), je to na stejném principu, jako fanfiction s homosexuály. A máte pravdu.
Ale u neyaoistického/neyuristického žánru je párování s opačným pohlavím snesitelnější čistě proto, že autor to jako yaoi/yuri nezamýšlel a část fanoušků, doufám, že minimálně 1/2 , ještě nepropadla šílenství moderní doby, zvané yaoi/yuri.
Takže pro vás, yaoi/yuri-fans!
Jak byste asi vy vyváděli, kdyby někdo dvě postavy z vašeho oblíbeného yaoi začal párovat s dívkou? Pak by bylo snesitelnější, kdybyste objevili fanfiction s jiným klukem, než opačným pohlavím, ne?

Už mě nenapadá nic, čím bych vám mohla můj postoj k tomuto žánru ještě více přiblížit a zároveň omezit kousavé komentáře na minimum.
Na závěr bych se vás chtěla zeptat fanoušků; co na tom yaoi/yuri vlastně máte?
Nemyslím to zle, jen mě zajímá, jak heterosexuál přijde na to, že miluje tento žánr. Co přesně je to ono tajemné, co vás na tom tak přitahuje?

Once again

19. listopadu 2014 v 22:58 | Starsy |  Euraton - lifestories
Krátký článek k tématu týdne, ještě jednou. Trochu smutné, ale pokud o to budete stát, můžu napsat i obdobně krátké pokračování.
Příběh je vytržený z kontextu jiné povídky, proto je tak krátký, nechci příliš spoilovat kdybych se to náhodou rozhodla zvěřejnit. :)

Once again

Ještě jednou. Jenom jedinkrát. Naposledy…
Myslel jsem, že veškeré mé naděje na další lásku jsou zcela ztraceny. Ale po více než sto letech se ukázalo, že bohové se mnou tento můj názor nesdílí.
Myslel jsem si, že po všech těch hrůzách, co jsem způsobil, poté, co jsem mojí drahou, křehkou a po všech stranách dokonalou Anete ztratil, neochránil, si už nic hezkého nezasloužím, včetně milé smečky, co mě přijala za svého, ačkoli vědí, co jsem. Nebo alespoň co jsem byl.
Ale osud se mi rozhodl hodit do cesty ji.
Byla jí tak podobná, byla jako reinkarnovaná Anete. S jedním jediným rozdílem - Anete byla vlkodlak, jako já, ale ona ne. Ona byla zástupcem opačné, po tisíce let znepřátelené rasy. Ona byla upírka.
Nikdy jsem se mezirodových ani mezirasových válek neúčastnil, pokud to nebylo nutné, a nemíním to měnit ani teď. Obě strany mají ruce zašpiněné krví nevinných, všichni jsme zabijáci, a proto konkurenty nesneseme.
Jenomže já jsem šaman, mám trochu jiný pohled na svět. Je mi jedno, zdali jednám se zástupcem vlastního, či zcela odlišného druhu. Jsou to jen názvy, všichni jsme ale uvnitř příšery, alespoň podle lidí. Já to vidím tak, že v každém je něco dobrého i zlého, neexistuje rasa, která má větší předpoklad pro násilí, alespoň z těch, co se vzájemně nesnesou.
Zavrčel jsem a cítil jsem, jak mi z tlamy vytekl další pramínek krve. Cedrik byl jako vlk o dost větší, než já, tudíž i fyzicky silnější. Není divu, že mě srazil na zem tak rychle, ale podruhé už mu to nemíním usnadnit.
On je napůl lugaru, napůl garou. Já jsem šaman. Míním tedy také použít vše, co mám, i kdyby to měla být poslední věc, co v životě udělám! Tentokrát už nezklamu!
"Ne, prosím!" slyšel jsem její vyděšený hlas, když se nad ní obrovský vlk skláněl a vrčel jí do ucha. Kříženec dvou vlkodlačích druhů ale jako by neslyšel. Ne, on slyšel, jen se mu vždy líbilo cizím ubližovat, mučit je…
"PROSÍM!!"
A to bylo to, co mě donutilo se ještě jednou zvednout. Ještě jednou sebrat své síly, ale tentokrát jsem musel použít i magii, jinak bych ji nezachránil!
Znovu jsem zavrčel, tentokrát to ale bylo varování. Jasná výhružka, ať ji nechá být. Použil jsem magii, abych zhojil již utrpěné rány a byl schopný znovu vstát a bojovat.
Cedrik ale výhružku nijak vážně nebral, dokud si nevšiml, že znovu stojím na nohou a typické šamanské zbarvení nebezpečně září. V tu chvíli se přestal věnovat mladé upírce a udělal pár kroků směrem ke mně.
A pak se na sebe vrhneme.
Zuřivě se rveme na kusy, neváhám použít blesky nebo animuse, abych ho zranil, on sám má díky garouské krvi mnohem rychlejší regeneraci, než by se mi líbilo.
Krev se na zem snáší v množství kapek, jako rudý déšť, chlupy létají vzduchem, jako sněhové vločky, ale do nevinnosti přirovnávaných jevů mají velmi daleko.
Ještě jednou jsem uvolnil pečeť, držící většinu mé magie zamčenou uvnitř, a rozpoutal skutečnou sílu, která se ve mně po desetiletí hromadila…
Přízrak modrého gryfa hlasitě zavřískl a vrhl se mi na pomoc, jako pokaždé…
Podařilo se to! Sice jsem vyplýtval téměř veškerou svou magii a ztratil spoustu krve, ale dokázal jsem to! Zachránil jsem ji…
Cedrik se polomrtvý belhal pryč, ale nezapomněl dodat, že s námi ještě neskončil, že jí bude mučit a já se na to budu muset dívat, a až pak zabije mě. Kdyby tak věděl, že to se nestane.
Moc síly mi už nezbylo, prokletým duším to brzy dojde a budou to oni, kdo ukončí můj život. Nebyl bych první šaman, kterého zabily animuse, co ho celý život doprovázely.
Ležím v kaluži vlastní krve a před sebou vidím obraz Anete. Čeká na mě, ve Světě Mrtvých…
Pousměji se, ale její obraz se náhle změní, na tvář té upírky, co jsem zachránil. Užij si život, jsi ještě mladá, ještě spoustu toho nevíš…
Pomalu zavírám oči a jen matně slyším hlas, který na mě volá.
Pak už následuje jen tma.

Obrázek je můj a je to hlavní postava ve vlčí podobě.
A byl speciálně kreslený k této části povídky. :)

Old Habits

10. listopadu 2014 v 22:37 | Starsy |  Euraton - lifestories
Původně mělo jít o článek k tématu týdne, Staré zvyky, ale nestihla jsem to dokončit včas, takže tu mám jen další jednorázovku - životní příběh další mé postavy. Tentokrát je hlavním hrdinou vlkodlak Matt. :)

Old Habits


Už je to dlouho, příliš dlouho. Dny, měsíce ani roky už nepočítá. A kdyby chtěl počítat mrtvé nebo zmrzačené protivníky, nesoucí stejný úděl, jako on, nedopočítal by se.
Byli jen psi. Jen stroj na peníze, a když se porouchal, co s nimi? Nebylo nic jednoduššího, než se jich zbavit.
Býval vůdcem smečky, ale selhal. Odsoudil vlastní druhy k smrti jen proto, že chtěl zachránit všechny, ale to nejde. Niky nelze pomoci všem, jenže o tom nechtěl ani slyšet, a proto jsou oni mrtví a on tady. Nic lepšího si ani nezaslouží.
Lovci trofejí rychle pochopili, že bývalý alfa by jim mohl posloužit i jinak, než jen jako předložka k posteli nebo nad krb. I ze zlomeného vůdce se dají stále vyždímat nějaké mince tím, co tihle démoni, tihle vlkodlaci, umí nejlépe - zabíjením.
Když Matta poprvé postavili do arény, mysleli si, že vydrží sotva kolo, dvě. Jenže on vydržel až do konce a vyhrál. Démoni, upíři, vlkodlaci… bylo to jedno, bývalý alfa neměl větší problém s prakticky žádným protivníkem.
A tak mu jich začali posílat víc, a víc. Tehdy už problémy nastali, ale vždy se z toho dokázal nějak dostat. Ať už vlastními silami, anebo mu napomohla typická vlastnost démonů - nedokáží spolupracovat. Pokud jde o kus masa, démoni se nejdříve pobijí mezi sebou a až pak se začnou starat o žrádlo. Proto přežil tak dlouho.
Ačkoli se před nimi Matt nikdy nepřevtělil na člověka, ani na ně nepromluvil lidskou řečí, jeho majitel si ho oblíbil. Vydělával mu peníze. Dost peněz. A navíc ani nechtěl utéct, protože to bral jako trest za své skutky. Doufal, že ho jednoho dne zabije nějaký silnější vlk anebo konečně přitáhnou chytřejšího démona. Jenže osud s ním měl jiné plány.
"Vemte je sem!" zavrčel jeden z mužů na další tři.
Matt ani nezvedl hlavu. Věděl, co se děje, už to zažil tolikrát… Doplňují zásoby. Bojová zvířata umírají rychle a tak je třeba shánět další.
"Toho velkýho sem!" ukázal na mohutnou kovovou klec, kam zavřeli jednoho statného felgaru. Tenhle měl podobu tygra, ale ani on se očividně nemínil ukázat ve své lidské podobě.
Muži se jen smáli, když se po nich velká kočka oháněla zahnutými drápy a přes mříže se je snažila zasáhnout. Řvala, jako šílená, ale k ničemu jí to nebylo. Se staženýma ušima začala přecházet po kleci a čekala na příležitost, kdy se nějaký opovážlivec dostane příliš blízko.
Do dalších cel nastrkali zbytek úlovku. Nějaké menší démony, pár upírů, na první pohled těch slabších, protože kromě syčení a občasného spíš předstíraného výpadu se moc nebránili, dalšího felgaru, tenhle měl podobu černého levharta, a nakonec z přepravníku vytáhli i něco malého.
Chlupatá kulička se zazmítala, když jí jeden z lovců trofejí vytáhl a přidržel ve výšce očí za kůži na krku. Drobný lugaru vrčel, a vůbec mu nevadilo, že je to téměř srovnatelné s mňoukáním koťat. Předstíral, že na hubených packách má drápy stejně ostré, jako nadávající tygr v nedaleké kleci, a pokoušel se útočníka zasáhnout.
Muži to ale bylo jenom pro smích. "Podívej se na toho mrňouse! Jak si troufá!" a dloubl štěně do prsou. To nespokojeně štěklo a pokusilo se ho kousnout.
"Ale copak? Už ti aspoň rostou zoubky?" lovec se ho pokusil chytit za čenich, ale dost malého vlčka podcenil. Dlouhonohá kulička se mu ohnala po ruce a tentokrát se tesáčky jak jehličky zabodli do lovcovi ruky.
"Jau, ty parchante!" zanadával muž a surově hodil štěně do klece, kterou následně zabouchl. Vlček se praštil o mříže, až zakňučel, a svezl se na zem. Za chvíli stál ale zase odvážně na nohou, celý zježený, a znovu se pokoušel vrčet.
"Hele! Na něj pozor! Teď sou to naše zvířata, ale já mám zájem jenom o živý zboží! Mrtví sou nám k ničemu!" vynadal lovci Mattův majitel a skrčil se ke kleci.
"Neboj se, maličký, zítra mám pro tebe překvapení. Budeš mít hlavní roli v našem představení." Zubil se, ale pak si narovnal kovbojský klobouk, rozesmál se a vstal, přičemž i s lovci zamířil pryč. "Kolik ti dlužím?"
"Tři sta zlatejch za všechny a čtyřicet za to štěně."
"Čtyřicet? Za to pískle? To ti fakt nedám! Patnáct, maximálně."
"Dvacet."
"Platí."
Muži se ztratili z dohledu stejně rychle, jako se objevili. Ve tmě na rozdíl od uvězněných šelem špatně viděli a chtěli z jejich dosahu zmizet dřív, než zjistí, že některé mříže se za určitých okolností dají prorazit.
"To škvrně nepřežije dýl, než třicet sekund." Ušklíbl se chlupatý psí démon, na kterém se dlouhodobé zápasení značně podepsalo. Rohy měl polámané, tělo celé zjizvené a jedno oko bylo kdysi ošklivě roztrženo jedním felgarským drápem, takže bylo hnusně šedé, zakalené a zcela slepé.
Matt zvedl hlavu a upřel na něj oříškově hnědé oči. "Proč ho tam posílají. Ví přeci, že to nemůže přežít, nikdo si na něj nevsadí."
"Jim teď nejde o peníze, ale o krev. Lidi jsou v tomhle ještě horší, než my sami. Chtějí jenom vidět téct krev a je jim jedno, čí je." Démon zívl a položil si hlavu na přední tlapy. "Nemůžeš nic dělat, s tim škvrnětem je ámen."
Matt odvrátil pohled a upřel jej tentokrát na statečného vlčka, který se snažil vymyslet, jak železné mříže zničit.
"Vím, na co myslíš. Ale nedělej to. Záchrana jednoho štěněte tvojí duši nespasí. Tvoje smečka je mrtvá právě kvůli tomu, žes chtěl zachránit všechny na světě, a jak to dopadlo." Připomněl mu starý démon.
Matt na to nic neřekl. Záchrana jednoho života skutečně nenapraví ten bezpočet dalších, kteří zemřeli jeho vinou, nebo dokonce jeho rukou. Položil si tedy hlavu na prkna v nepříliš dobrém stavu a rozhodl se na to nemyslet…


Rána se pomalu začínala oteplovat, jak zima pozvolna ustupovala blížícímu se jaru. Brzy sem lovci trofejí začnou tahat i studenokrevné živočichy. Od plazích démonů, přes wyverny až po draky.
Matt otevřel smířené, tmavě hnědé oči a upřel pohled na poklidně oddychujícího vlčka z protější cely. Pohnul ušima. Jak může být někdo tak klidný na takovém místě? Přísahal by, že tady se pořádně vyspat prakticky nelze, ale tomu malému to někdo asi zapomněl říct.
Matt se musel pousmát, ale úsměv se mu z tváře rázem vypařil, když muži začali vodit první bestie do arény. Nestvůry se praly, pokoušely se utéct nebo zabít své věznitele. K ničemu jim to ale nebylo, pořadatelé byli velmi dobře vybavení a hlavně to nedělali prvně.
"A máme tu vítěze!" ozvalo se z arény a následoval hlasitý potlesk a výskání. Další kreatura přežila několik kol za cenu života x dalších. Bravo. Vážně královská zábava.
Pak si muži přišli pro velkého tygřího felgaru, kterého sem dovezli teprve včera. Pruhovaný dlak řval, jako šílený a oháněl se obrovskými drápy, dal pořadatelům dost zabrat, než ho dostali do arény.
Uběhlo pár kol, kdy byl slyšet jen zlostný řev nestvůr a skučení poražených doprovázený hlasitým smíchem, potleskem a výskáním.
"Nadešla tvá velká chvíle!" zasmáli se muži a vytáhli z klece vzteklé štěně, aby ho následně odnesli do arény. Tohle nemůže přežít. Ne déle, než třicet sekund. Tohle už vážně bylo jen kvůli krvi, něco tak malého nemůže na psích zápasech přežít…
"Tak pojď." Přišli si i pro Matta.
Ten tygří felgaru byl vítězem za dlačí stranu zastupující kočkovité šelmy. Matt byl šampionem psovitých dlaků, konkrétně vlkodlaků, lugaru. Bylo logické, že je chtějí vidět v sobě, aby se jednou pro vždy rozhodlo, jestli jsou silnější psi či kočky.
Bývalý vůdce se nijak extra nepral, už byl zvyklý, ale pořadatelé byli neustále připravení na cokoli, každý věděl, že démonům se nedá věřit. První pravidlo pro držitele jednoho z nich: Démon není pes. Ať se tváří sebehodněji, jednoho dne vás zabije.
Na mohutných řetězech ho dovedli do arény, kde ho okovů zbavili, aby mu v boji nepřekážely. Tygří felgaru právě rval na kusy jeho předchozí oběti a malé štěně sice statečně vrčelo, ale mělo dost rozumu na to držet se od tygra dál.
Když velká kočka zmerčila, že se do arény dostala nová oběť, okamžitě se proti Mattovi rozeběhla. Štěně zakousne potom, velký vlk je nebezpečnější.
Tygr do Matta prudce vrazil, člověku už by síla nárazu dávno zpřelámala všechna žebra, a následně se do sebe obě šelmy zuřivě pustily. Felgaru zarýval své obrovské drápy hluboko do lugarova těla, ale Matt měl v těchhle zápasech daleko více zkušeností.
Podařilo se mu zasáhnout kočku do boku a způsobit jí velkou tržnou ránu, ale sám na tom nebyl o moc lépe. Tygr měl víc zbraní, než on. Matt se musel spoléhat jen na tesáky, větší zkušenosti a hustou srst, která část zranění značně zmenšila.
Felgaru mu mířil drápy na hlavu, a byl by mu drápy vyšvihl oko i s částí mozku a lebky, kdyby vlk neuhnul. Místo smrtelného zranění mu tygr jen roztrhl ucho.
Následně ho pruhovaný nepřítel zasáhl prudce do hrudníku, až mu vyrazil dech, roztrhl kůži na pleci a odmrštil stranou.
Matt zůstal ležet na zemi, kašlal a lapal po dechu. Z hlubokých ran mu prýštila rudá krev a rozlívala se do prachu arény. Bývalý alfa tušil, že jeho život skončí teď a tady.
Jenže tygr nechal vlka ležet ve vlastní krvi a vydal se směrem ke štěněti, které už začínalo tušit, že je vážně zle. Utíkalo, couvalo, kličkovalo. Vše jen proto, aby ho velký felgaru nezasáhl, protože to by byl jeho definitivní konec.
Tygr štěně udeřil hřbetem přední tlapy, aby ho jen povalil na zem, mínil ho zabít pomalu a bolestivě. Štěně se zakouslo velké kočce do tlapy, ale ta s ním jen mrštila přes arénu, až se odkutálelo o další metr dál, než dopadlo. Bylo jen ku podivu, že zatím nemělo nic zlomeného, zřejmě i mladí vlkodlaci vydrží dost.
To už se štěně zvedalo jen těžko, a tygr byl v několika skocích u něj, aby ho povalil zpátky na zem. Vlček kňučel a zmítal se, ale kočka z toho měla jenom srandu. Švihala dlouhým ocasem a vždy, když štěně už skoro vyvázlo, znovu ho chytla. Doslova, jako by si kočka hrála s myší.
V Mattovi se něco pohnulo. Vzpomněl si, jak kdysi se svou smečkou zachraňoval právě takto a i hůře týraná štěňata. Našpicoval uši a tiše zavrčel.
Malý vlček znovu kníkl, a to už Matt zavrčel nahlas. Podepřel se na předních tlapách a znovu vstal. Krev se z něj sice řinula proudy, ale stále měl v sobě dost energie, aby bránil ty, co to sami nedokáží, jako to dělával, když ještě byl vůdcem.
Tygr se zlostně otočil a vztekle prskl, když si všiml, že vlkodlak stále ještě stojí. Rozeběhl se proti němu, ale to byla chyba. Matt tentokrát už nemínil schytat další ránu, tu už by totiž nemusel ustát.
Tak tak uhnul a zakouls se velké kočce, ve chvilce nepozornosti, ze strany do hlavy. Felgaru zavřeštěl, ale jeho ryk rychle utichl, když mu Matt rozdrtil tesáky lebku. Následně bezvládné tělo pustil na zem a tyčil se nad ním, jako vítěz.
Stočil pohled na vyděšené štěně a zamířil k němu. Mladý vlček začal poplašeně couvat v obavě, že si s ním Matt chce hrát stejně, jako onen tygr. Jenže to neměl v plánu.
"Pojď, je čas zmizet." Hlesl směrem ke štěněti, vzal ho opatrně do zubů a rozeběhl se proti ohradě. Chyba, že byla vysoká jen šest metrů a neměla střechu. Tohle by překonal každý trochu šikovnější vlkodlak, o felgaru nebo dracích ani nemluvě. Zřejmě nikdo nepočítal, že příšery budou chtít po boji někam utíkat, že na to budou mít vůbec sílu.
Překonal zeď rychleji, než stihli pořadatelé cokoli udělat, mezi diváky vyvolal paniku, a rychle se rozeběhl pryč. Měl jen chvíli, než za ním pošlou lovecké psy, a mínil toho krátkého času využít, jak to jen šlo…
Byli volní… Po tolika letech měl konečně nový důvod žít.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se Matt malého.
"Blue…"


tiger vs wolf

Asmundr Warrior

7. listopadu 2014 v 12:12 | Starsy |  Drawing
Zdravím návševníky BlackScience!
Dnes bych se s vámi ráda podělila o můj nejnovější obrázek: Asmundr Warrior. Neboli - Válečnice z Asmundru.
Normálně používám více komixový styl, ale tentokrát jsem se rozhodla nakreslit mojí vlkodlačí postavu, Starsy, více realisticky.
Na obrázku má výbavu typyckou pro komix Asmundr, kterému se budu více věnovat v rubrice Doporučuji.
BTW Starsy není z Asmundru, jen jsem zkoušela, jak by asi vypadala, kdyby do komixu patřila.
Také zde jsou dva její krkavci, černý Takaro a bílý Syneri, jen se Takaro ve tmě a na černé srsti trochu ztrácí.
Pokud by vás zajímalo, jak dlouho mi to trvalo vytvořit tak... nemám ponětí, dělala jsem pauzy a každý den udělala něco.

Takže tady už je samotný obrázek.

asmundr warrior

Co myslíte? :)