Doba temna

31. října 2014 v 14:08 | Starsy |  Euraton - lifestories
Velmi krátký příběh z nudy odhalující část minulosti jedné mé postavy. Využila jsem spojitosti s jednou francouzskou legendou, abych vlastní svět trochu "vsadila" do reálného světa. :)
Varování před krví a možnou brutalitou.

Doba temna


V Gavaudanu byla před dvěma dny na hranici upálena čarodějnice. Její popel dodnes ležel na místě, kde byla vztyčena hranice, jejíž ohořelé torzo stále strašilo všechny potenciální mágy v okruhu několika kilometrů.
Na tu chudinku přišli jen náhodou, když sbírala rostliny na přípravu čarovného lektvaru. Řadila se k čarodějkám, které nehrály ani za světlou, ani za temnou stranu. Žily si své poklidné životy a do ničeho se moc nemíchaly, proto tak dlouho unikala podezření všech v okolí.
Proslýchalo se sice, že se o Samhainu či jiném větším sabatu, sem tam ztratilo nějaké dítě, ale nikdo neměl důkaz, že se jej například neroztrhala divá zvěř nebo třeba démoni, kterých ve zdejším kraji také nebylo zrovna pomálu…
Mladá dívenka zrovna pásla ovce nedaleko rodinného statku, když se celé stádo začalo chovat neklidně. Ovčácký pes štěkal, jako pominutý a ovce nevěděly, kam by utekly.
"Hej, uklidněte se! Co se děje? Brite, dost!" okřikla svého psa, který ale jako by ji neslyšel. Děvče se otočilo k lesu, kam všechna zvířata upírala své pohledy, a zděšeně zalapala po dechu. Tak obrovského vlka v životě neviděla.
Klopýtla, jak se instinktivně snažila před stvůrou couvat, a upadla na zem. Pes se jí držel věrně po boku a statečně na šelmu štěkal. Ovce začaly panikařit a zběsile se rozutekli pryč, jako smyslů zbavené.
Obrovský černý vlk se k ní začal pomalu přibližovat, v očích se mu zračilo něco mezi hněvem a smutkem. Jeho pohled byl inteligentní, žádná tupá krvežíznivost, jakou bylo možné vidět v očích nižších démonů.
Ovčácký pes ještě jednou štěkl a pak se vrhl na ohromnou šelmu ve snaze ochránit svou bezbrannou paničku. Vlkovi ale stačilo jedno kousnutí, aby statečnému voříškovi oddělil hlavu od těla.
Dívka zděšeně vykřikla a nemohla odtrhnout roztřesený zrak od zakrváceného těla svého chlupatého společníka. Černá bestie odhalila ostré tesáky a z hrdla se jí vydralo děsivé zavrčení.
"Nech mě! Co po mě chceš??" vyjekla dívka bezradně a kryla si hlavu rukama, jako by jí to snad mělo v něčem pomoci.
"Tvůj otec…" promluvila bestie lidským hlasem, zastřeným krátce přerušovaným vrčením. To dívku zaskočilo. Vytřeštila oči a samu sebe obvinila z hlouposti. Vlkodlak! Žádný vlk, žádný démon, je to vlkodlak! Proto inteligentní pohled, proto výškou předčí dospělého muže, proto schopnost lidské řeči!
"… Tvůj otec obvinil mou nevlastní sestru z čarodějnictví." Vlk se celý zježil a napětí ve svalech prozrazovalo, že by se na ní nejraději vrhl rovnou, ale něco mu v tom bránilo. Něco, co nejen alfům zabraňuje zabíjet štěňata a bezbranné tvory.
"A vy jste ji za to upálili na hranici. Před dvěma dny!" tohle už štěkl a pootevřel mohutné čelisti. Ze zubů mu odkapávala psova krev, žluté oči ostře kontrastovaly s jeho havraní srstí.
"Ale… já za to nemůžu, prosím…!" vykoktala ze sebe dívka vyděšeně.
"Ale tvůj otec, tvá rodina… celá vesnice za to zaplatí!" jako by přesvědčoval sám sebe, že to tak být prostě musí. Že to jinak nejde, jako by stále ještě nedořešil nějaký vnitřní konflikt.
"J-jsem si jistá, že…" začala dívka opatrně, ale byla přerušena ostrým štěknutím.
"Ticho!" umlčel ji vlkodlak rychle, snad jako kdyby se bál, že řekne něco, co ho od jeho záměru odradí. Rodina se musí pomstít! Sice se jí jeho matka ujala, ale vyrůstali spolu a on se o ni od malička staral, bral jí, jako vlastní, a vůbec mu nevadilo, že jeho sestra není vlk.
Dále už si mladá pastýřka nedovolila nic říkat. Příliš se bála, že když vlkodlaka naštve, zabije jí, anebo nějak jinak ublíží. Měla strach, ale stále naivně doufala, že její život ušetří.
Vlkodlak skousnul zuby na sebe a přešlápl. Vážně se chce vydat touto cestou? Vlkodlaci a lidé jeden čas žili v míru, ale byli to právě lidé, kteří ono křehké přátelství začali porušovat. Zaslouží si lekci!
Zdálo se, že černá šelma již dokončila svůj vnitřní boj. Odhodlaně se zamračil, instinktivně stáhl uši, napjal svaly a vyrazil proti vystrašenému děvčeti, které nestačilo vůbec nijak zareagovat. Nestačila ani vykřiknout, když se jí vlčí tesáky zabořily hluboko do hrdla.
Zem se zbarvila do ruda krví dívky i jejího psa a i srst bestie se zašpinila rudou kapalinou. Vlkodlak se podíval, co způsobil, ale jen zavrčel, jako by tišil své svědomí, a raději zamířil pryč…
Tělo dívky bylo nalezeno 30.6. roku 1764. Místní ji identifikovali jako Jeane Bouletovou, teprve čtrnáctiletá dívčina tak byla první obětí vlkodlaka, později známého jako Bestie z Gavaudanu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama