The Nightmare or the Memory?

25. září 2014 v 22:27 | Starsy |  Euraton - lifestories
Po dlouhé době jsem se znovu rozhodla psát vlastní příběhy. Na serii se zatím necítím, takže přidávám další jednorázovku. Tahle je jedna z nejstarších, ale přepracovná do mého současného stylu psaní.
Jelikož se na mě kamarádka rozhodla vykašlat a slušně i neslušně mě poslala do řitě, nic jiného než vlastní tvorba mi nezbývá. Není to tak záživné, ale kdysi mě to bavilo. Třeba se do toho zase dostanu.
Do té doby prosím omluvte poněkud kostrbatou formu vyprávění.

The Nightmare or the Memory?


Malý chlapec uháněl s větrem o závod a černé vlásky za ním vlály, jako plášť. Ačkoli se snažil být, co nejtišší, nedokázal zadržet nadšené hihňání.
Znenadání se zastavil a zadíval se na vysoký, letitý dub před ním. Chvíli si ho prohlížel, pak se ale potěšeně zazubil a začal šplhat po jeho mohutných větvích nahoru do koruny.
Posadil se na jednu z těch tlustých klád a přes listí, které ho téměř dokonale krylo, sledoval dění dole.
Netrvalo to dlouho, než s čumákem u země přispěchala drobná, černá vlčice. Ještě štěně. Čenichala kolem stromu i v jeho okolí, zmatená tím, že tu stopa z ničehož nic končí.
Vydala nespokojený, bručivý zvuk a zvedla hlavu od země. Její stopařské schopnosti nebyly zrovna nejlepší, stále se ještě měla dost, co učit, a tak si zpočátku myslela, že jen ztratila stopu, anebo někde špatně odbočila. Konec konců les byl ohromný a pachy a vůně se tu mísily.
Chlapec se ve svém úkrytu tichoulince zasmál bezradnosti toho malého zvířátka pod ním.
Vlčice zastříhala ušima a zvedla hlavu za zvukem. Odhalila drobné tesáčky ve vlčím úsměvu a opřela se předními tlapami o kmen starého dubu, jako by ho snad chtěla pokácet.
"Mám tě, Raiko, už tě mám!" smála se vlčice a vrtěla ocáskem.
Jmenovaný se také rozesmál a seskočil dolu. Po dopadu se také převtělil, ale na první pohled byla vidět rozdílnost těch dvou.
Zatímco Starsy byla černá, se stříbrnými znaky a klasickýma, žlutýma očima, Raiko byl černo modrý s nezvykle rudýma očima a jeho záda zdobila ještě ne zcela vyvinutá, blanitá křídla, podobná těm netopýřím.
Oba se rozeběhli pryč, honíc jeden druhého a snažíc se povalit navzájem.
Raiko hryzl Starsy do ucha, ale ne moc. Mladá vlčice už už se mu to chystala oplatit, když se ozval známý hlas: "Ale ale. Podívejme se, co to tu máme. Vořecha a šéfíkovo dcerku." Vysmíval se Renier ve své vlčí podobě. Bílé štěně je pobaveně sledovalo černýma očima, za ním se pochleboval jeho bratr a jejich hnědá kamarádka.
Raiko Starsy okamžitě pustil a stáhl uši, ale mračil se.
"Rene." Odtušila nepřátelsky černá vlčice a ochranářsky se postavila před svého okřídleného kamaráda.
"Přece sem řek, že tě tu už nechci vidět!" Renier Starsy zcela ignoroval a věnoval Raikovi znechucený pohled.
"Phobos řekl, že tu můžu být!" bránil se mladý kříženec odvážně.
"Ten švihlej kouzelník mě nezajímá!" bílý vlk vycenil zuby a celý se napjal. Starsy byla ale rychlejší.
"Takhle o Phobosovi mluvit nebudeš! To odvoláš!" a vrhla se proti Renovi. Podařilo se jí ho povalit a hodnou chvíli se kutáleli a kousali.
"Rene! Rene!" zděsili se Dailef s Lirou.
"Star!" křikl Raiko a všichni tři se rozeběhli za černo bílým klubkem chlupů a zubů.
Bílý vlček znenadání strašně zavřískl, vysmekl se černé vlčici a rozeběhl se pryč se staženým ohonem. "Tohle ještě nekončí!"
Lira a Dailef se chvíli jen zmateně dívali jeden po druhém, pak ale rychle následovali svého kamaráda. "Rene, počkej!"
Starsy zrychleně oddychovala a krčila se, celá napjatá. Zlostně se za těmi třemi dívala a bojovala s nutkáním se za nimi s vrčením vrhnout.
"Star, si v pořádku?" staral se Raiko, když ucítil krev.
"Nic mi není. Ten zmetek si to zasloužil." Odpověděla zadýchaně vlčice.
"To bylo hustý! Nevěděl sem, že se umíš takhle prát!" zazubil se Raiko po chvíli mlčení.
Starsy se musela taky usmát. "Ani já."

Jako by to nestačilo, o necelý měsíc později se měl incident s Renem opakovat. Raiko a Starsy znovu hráli jejich nejoblíbenější hru - na schovávanou. Tentokrát se ale mladý kříženec schoval do křoví na zemi. Tedy, přesněji řečeno na jedné větvi keře asi metr nad zemí.
"Tady už mě nemůže najít!" pomyslel si spokojeně a sledoval okolí, jestli černá vlčice náhodou někde nejde.
"Moc pěkná schovka." Bělovlasý kluk s černýma očima si lstivě prohlížel poloupíra naproti němu.
Raiko se jenom ušklíbl, ale žádnou velkou pozornost mu nevěnoval. Což Rena očividně vytáčelo.
"Budeme pokračovat tam, kde sme předtim skončili, ale tentokrát už nás nikdo nevyruší." Zlomyslně se zazubil a vzal na sebe vlčí podobu. Lira a Dailef svého kamaráda jak jinak než následovali.
Těžko říct, proč Ren Raika tolik nesnášel, možná to bylo částí jeho pachu. Tou částí zděděnou po jeho upíří matce. Každý přece ví, že vlkodlaci a upíři jsou zapřisáhlí nepřátelé…
Bílý vlček zastihl svého nepřítele nepřipraveného a strhl ho ze své stromové skrýše. Raiko byl nucet převtělit se, aby mu větve nebo Renovi tesáky tolik neublížily. Skutáleli se ze svahu a zastavili až o kmen stromu, kousek vysokého srázu, ze kterého bylo slyšet hučení divoké řeky.
Vlčci se od sebe odtrhli a s vrčením se obcházeli. Čekali, až ten druhý udělá další krok. Do férového souboje se ale zapojil Renův mladší bratr. Dailef kousl Raika do lopatky a ten se po něm ohnal. Do boje se zapojila i Lira, takže se z toho rychle stala neférová šarvátka tři na jednoho. Byli sice mladí a zabít ještě nedokázali, ale i tak by si byli schopni ublížit.
Po chvíli se od sebe opět odtrhli a každý odskočil na jinou stranu. Raiko před nimi couval, hlavu i uši sklopené, zuby vyceněné, doprovázené štěněcím vrčením. Udělal ještě jeden krok, ale už nebylo kam couvat. Zadní packa mu podklouzla v místě, kde se zem svažovala v ostrý sráz. Přešlápl, aby tam nespadl a letmo se ohlédl.
Propast byla neuvěřitelně hluboká a voda v ní nebezpečně hučela. Byla plná šedých skalisek, které z ní vyčnívaly.
"Snad už si budeš pro příště pamatovat, že se nemáš vracet!" štěkl Renier a Raikovi noha podklouzla znovu. Tentokrát se ale nedokázal zachytit.
Raiko vykřikl, hluboká propast ho pohltila a voda se nad ním zavřela…
"Neeee!" Starsy byla mnohem blíž, než si mysleli a zvuky rvačky jí přivedly až k propasti.
"Raiko! Raiko!" křičela a nakláněla se přes okraj. Ren, Dailef i Lira jí šokovaně sledovali. Nemohli uvěřit tomu, co se právě stalo.
Černá vlčice se třásla, slzy jí z očí tekly proudem. "Ty…." Znělo to tak nenávistně, až to Rena donutilo o krok ucouvnout.
"Ty!!" jako by jí hlas už vůbec nepatřil. Zněla daleko temněji, se syčivým podtónem. Žluté oči jí doslova svítily, bělmo i zorničky se zcela vytratily. Ztratily se ve žlutém svitu jejích očí.
Ze srsti jí začal stoupat dým, slzy se proměnily v páru a aura kolem ní se změnila. Byla děsivě temná, prosycená nesmiřitelnou nenávistí a touhou po krvi.
Zavrčela, ale neznělo to, vůbec jako kdyby zvuk vyloudilo vlčí štěně. Spíš jako kombinace hlubokého tygřího řevu a vysokého dračího jekotu.
Ve stejném okamžiku z jejího těla vyšlehly černé plameny a hořící vlčice se s bestiální zuřivostí vrhla na otřesená, vyděšená vlčata před ní. Ta neměla nejmenší šanci se jí ubránit. Ta věc už nebyla Starsy, nemohla být.
Ren zděšeně, bolestně vyjekl, když mu černé plameny popálily kůži a její tesáky se mu jako rozžhavené železo zabodly do těla. Černá bestie s ním smýkala, jako by přestala fungovat gravitace. Bílý vlček chvíli kňučel, pak ale zcela utichl a Starsy odhodila jeho zkrvavenou, z části spálenou mrtvolu stranou.
Na chvíli se zarazila a upírala zářící oči na další dvě štěňata, šokem zbavená schopnosti pohybu i logického uvažování. Hořící démon sklonil hlavu, rozevřel čelisti a vrhl se proti dalšímu nepříteli.
Lira zavřeštěla, následně se jí z hrdla vydalo přidušené, bublavé zakňučení a oči se jí protočily. V tu chvíli se v Dailefovi něco probudilo. "Musím zmizet!" bylo to jediné, co mu blesklo hlavou.
Zatímco ta černá věc trhala Liřino bezvládné tělo na kusy, Renův bratr prchal, co mu nohy stačily.
Lesem se ozvalo dlouhé, táhlé zavytí, jen vzdáleně připomínající vlčí…

Starsy se prudce posadila a zrychleně oddychovala. Chvíli jí trvalo, než si její oči přivykly šeru v místnosti. Byla ve svém pokoji na Akademii, kde jinde.
Uvědomila si, co se stalo. Ráda by si namluvila, že to vše byl jen jeden velký, hloupý sen, ale sama moc dobře věděla, že to není pravda. Ačkoli se to stalo již před deseti lety, pamatovala si to, jako by to bylo včera.
Bylo to ten den, kdy Ren zapříčinil Raikovu smrt a ona se poprvé setkala se svým Elementárem. Obrovskou černou dračicí, jménem Skyrah. Bohyní pekelného ohně.
Dračice využila její psychické nevyrovnanosti, aby jí vnutila vlastní živel, ale už jí ho neumožnila kontrolovat. Tak to Elementáři často dělali, aby donutili své Spirituály uzavřít s nimi dohodu.
Ta spočívá v tom, že bůh vlku umožní neomezeně využívat jeho živel a půjčovat si jeho sílu, pod dohodou jim ale umožní svou moc již ovládat. Má to ale jeden háček - tohle všechno stojí Spirituálovu duši.
Pokud se rozhodne dohodu nepřijmout, Elementár při každé příležitosti vlkovi nevyrovnanosti rozpoutá vlastní sílu a donutí Spirita ublížit i svým blízkým…
Takhle se Starsy dostala sem. Šamani jí pomohli uzavřít se Skyrah dohodu, ale ještě se zde musela naučit novou sílu používat, aby už se tohle nikdy nemohlo opakovat.
Zatnula zuby a lehla si zpátky do postele.
"Zatraceně!"


A k tomu vám mohu nabídnout také patřičně starý obrázek, který je potřeba (a plánuji) předělat do novější formy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama